Rok 1966
„Je to příběh naší země, co trvá už skoro dvacet let, výsledek systematického ničení lidí, nejkrásnější ideje pošlapané, lež a zbabělost povýšené na princip ustrnulé společnosti, rovnostářství na základě průměrnosti a hluboké přesvědčení zejména u mládeže, že nás může osvobodit jedině třetí světová válka. Tak daleko to s námi došlo. Ale někteří začali zavedené kódy obracet, psát mezi řádky, dělat divadelní hry, které lze vykládat dvojím způsobem, konstruovat obrazy ukazující opak toho, co člověk vidí. S humorem a zesměšňováním, to jsou naše oblíbené zbraně. V tomhle filmu (Lásky jedné plavovlásky) bys viděl, jak se z narážky a ironie může stát umění, jak přežít, jak podvratně mluvit o politice, aniž to tak vypadá, a líčit, co lidé prožívají, jejich smutek, deziluzi, zmatek a obrovskou propast, která nás vzájemně dělí, aniž si toho cenzura vůbec všimla.“
Guenassia Jean-Michel: Vysněný život Ernesta G., Argo 2014, str. 331
Takto uvažuje o našich moderních dějinách francouzský autor. Dokáží to naši žáci? Pracujeme na tom.
Jan Dvorský, předseda PKD